Milý deníčku Aneb Žádost o pomoc

3. dubna 2015 v 17:30 | Morbid_Curiosity |  zpovědníček
Musím říct, že jsem si nemyslela, že ještě vůbec někdy použiju tenhle blog k něčemu takovýmu, ale nějak se mi to všechno hromadí, tak potřebuju ventilovat alespoň nějakou menší část z toho všeho. A zároveň s tím ještě případně požádat o pomoc.

Opět se mi potvrzuje, že čím víc jsem v háji, tím kreativnější jsem. A to dokonce takovým způsobem, že nemám problém rozhodnout se co budu z daných možností tvořit a taky to dokončit. A taky to znamená, že už je to vážně hodně dávno, kdy jsem měla depresi jako takovou. Tu mám totiž teď.
Vždycky jsem byla poměrně nespolečenský tvor, ale aktuálně nemám náladu ani na psaní si s někým nebo telefonování, natož pak na sraz. A navíc jsou srazy - ať už chcete, nebo ne - zkrátka a dobře finančně poněkud náročný a jestli teď něco nepotřebuju, je to utrácet. Proč? No to je jednoduchý vysvětlení pro můj aktuální celkovej vztah a vše co s tím souvisí...



Jsem bez práce.

Ano, tahle věta se mi honí hlavou od rána do večera a od večera do rána.
Na konci března mi skončila smlouva a jelikož si firmy zřejmě přestaly vážit schopných jedinců ve svých řadách, kteří jsou mimochodem taky například jediní v kolektivu, kteří umí nějakou poměrně podstatnou činnost, tak mi nebyla prodloužena. Tím pádem jsem skončila takříkajíc na dlažbě. A jsem absolutně v hajzlu. Takříkajíc.

Většina lidí má tu nespornou výhodu v tom, že když by nedejbože přišli práci, tak nejsou jediným článkem domácnosti, kterej má nějakej příjem a tím pádem se to dá nějak společnýma silama zvládnout nějakou chvíli. Jenže já bydlím sama, takže se už teď začínám těšit, až příští měsíc nezvládnu zaplatit nájem. To bude sranda.

Práci sháním velmi aktivně už od začátku února, nicméně stále nic nenacházím. Odeslala jsem už desítky životopisů s motivačními dopisy a z toho všeho vzešlo pouhých přijímacích řízení, z nichž dvě jsou momentálně v řízení. Poohlížím se nejenom na typických pracovních portálech, ale vyhledávám si i konkrétní firmy, zkouším nástřelně psát do různých firem, který mě zaujmou, jestli náhodou nepotřebují nějakého člena do party, zaúkolovávám všechny v nejbližším dosahu, aby mi hlásili jakoukoliv příležitost, kterou potkaj... Sháním se všude možně i nemožně a už vážně nevím kam ještě za prací jít a snažím se zuby nehty vyhnout práci v Mekáči. Chci něco kreativního, zajímavýho, nerutinního, v neformálním pracovním prostředí... Ale ne každej dostane to, co chce. Tím pádem jsem ochotná smířit se s jakoukoliv buď výše zmíněnou prací, případně prací administrativního ražení v Praze.
Jsem člověk, co se rychle a rád učí, snadno chápe... Fakt nejsem tupá blondýna... Ale jak to všem dokázat?

Najít si v dnešní době práci je vážně nadlidskej úkol, pokud člověk chce něco kulturního, jelikož si zkrátka a dobře sám sebe váží. Úžasně to vystihla máma: sháněj 20 letý lidi s 20 letou praxí a 20 letýma dětma o který už neni třeba se starat. Ano, přesně tak to je. Milé firmy, ráda bych vás informovala o tom, že takový lidi nejsou.
Můžete mi říct, kde ty odborníci a profíci získávaj praxi - a kde se vůbec dají sehnat, když nikde nikdo neni ochotnej tu praxi poskytnout, tím pádem se to nikdo nemá kde naučit? Je to začarovanej kruh prostě. Všude vyžadujou paxi, ale nikde jí nejsou ochotní poskytnout. A co s tím má pak člověk dělat? A známosti se bohužel v mym životě ani v životech mojí rodiny bohužel nevedou, tím pádem protekční sprateček taky bejt nemůžu... :(

Ráda bych tímto vyzvala každýho, kdo by čistě náhodou věděl o nějaký práci v Praze, která je slušně placená nebo kde jsou ochotní si zaučit i člověka, kterej třeba v danym oboru zrovna moc zkušeností nemá, dejte prosím vědět. Je to urgentní a jsem vážně zoufalá a to tak, že hodně. Pokud byste navíc věděli o nějaký junior/trainee pozici grafika, kde jsou ochotní si svýho grafika vycvičit, volejte hlasitě, protože to je přesně to, co bych chtěla.

Ale dost o práci, jak jsem už říkala na začátku, má to i svoje světlý stránky: mám zas kreativní období. Navíc mám příležitosti to nějak využít a taky se učit něco novýho. K tomu jsem se ještě začala sem tam účastnit grafických soutěží např. na LogoPro a to mě docela baví :) Začínám se trochu pitvat i v Illustratoru, ačkoliv si stejně pořád říkám, že to je program žijící si vlastním životem nezávisle na uživateli... -_-
Jedna firma mě zaúkolovala nějakýma etiketama na zboží, reklamní plachtu a tak a jedna známá chce zas vytvořit celý webovky. Zkrátka když už ne práce na plnej úvazek, alespoň příležitost se učit to, co se naučit chci, a navíc možná získat i nějaký reference.

Díky tomu, že teď nemám práci mám navíc přebytky volnýho času. Jasně, měla bych si to možná "užívat", ale opak je pravdou. Radši bych měla práci. Nicméně svůj volnej čas naplno využívám právě výše zmíněným a taky mám najednou v hlavě spoustu prostoru na vymýšlení různých nových věcí a tak.

Jedním z příkladů je například i to, že nejspíš zas budu přepisovat povídku. Nedávno jsem se opět dostala k tomu, že jsem si přečetla svojí TH FF Dement, nebo hezkej kluk?, kterou si zkrátka a dobře jednou za čas přečtu. Myslete si o mně co chcete, ale mě prostě baví :D A jo, jsem narcis :D Nicméně tím, že ji čtu vždycky jednou za poměrně dlouhou dobu, vidím vždycky nový a nový zásadní problémy v reálnosti jednotlivých situací. Ano, jistě, pomiňme fakt, že nereálná je už jenom situace, že by někdo měl vůbec nějakej zážitek s touhle partičkou celebrit, ale i kdyby to možný bylo, furt je tam pár značnejch nesrovnalostí. No a mně se v poslední době hlavou honěj různý úpravy tý povídky a tak, takže uvidím, možná se na to přecejenom vrhnu a bude to už druhej přepis originální verze. Ale co, člověk se má zdokonalovat a někde se začít musí... :D
Přiznávám, že to není natolik kreativní, jako kdybych vymyslela úplně novou povídku, ale taky už jsem pěkně dlouho nic nepsala, takže sama po sobě žádný zázraky nevyžaduju. Nehledě na to, že jsem vymyslela nový povídky. Ale zatím nějak nevím, jak s těmi nápady naložit. Pohrávám si i s myšlenkou, že zkusím napsat knihu totiž. Takový velmi skromný přání no, já vím... :D Ale člověk nikdy neví... :)

A v neposlední řadě bych samozřejmě taky kreslila, až bych brečela - nehledě na to, že musím ještě dohnat obraz, kterej dostane darem k narozeninám babička, protože se termín značně blíží. Jenže na to díky tý zakázkový grafice teď nemám čas, protože všichni na všechno furt spěchaj a zkrátka to má přednost no. Ale já se k tomu dopracuju 8)

A to je tak nějak v kostce moje aktuální žití na tomto nespravedlivym světě plnym ošklivejch věcí a situací. Ale nějak bylo a nějak bude. Ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo. Vůbec to neni uklidňující motto, ale jiný se zrovna nehodí :D Zkrátka a dobře držte mi palce, kdyby se náhodou stalo, že nějaký kolemjdoucí zahlídne tenhle článek a uvědomí si, že ví o nějaký práci, určitě prosím volat a psát, je to velmi akutní a životně důležitý. Téměř doslova.

Děkuju :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama