Kterak Morbidka ke kérce přišla

5. dubna 2014 v 11:55 | Morbid_Curiosity |  shopping
Ehm ehm... po "menší" pauze, kdy jsem (dobrovolně se přiznávám) na blog úplně zapomněla :D jsem tu zas x)

Samozřejmě, že jsem zapomněla světu sdělit tu úplně nejnovější a nejlepčejší zprávu na světě - dočkala jsem kérky! :) Ano, správně. Po několika - konkrétně asi tak po 6 letech jsem se konečně dočkala prvního nesmyvatelnýho obrázku a musim říct, že je zkátka a dobře boží! :)

Nebylo to nijak extra poetický. Prostě jsem zase dostala záchvat, že nutně potřebuju tetování, jehož brzký konec jsem očekávala již každou chvíli, ale nenastal. Záchvat začal v okamžiku, kdy jsem si pořídila na Sugarbatu boží tričko a ještě božejší tílko:



No... takže snad chápete, že když může mít tetování Ariela, tak já taky. A taky ho chci. :D

(Jo a taky jsem si koupila boží tunel na crazy-piercingu! 8))


A pak přišla babička, že chce tetování. (Ano, babička. Fakt.) A tak jsme šly s babičkou na tetování ke kamarádovi z Beauty Gurus na Malostranský náměstí. Babička měla omotýlkovaný rameno a já záviděla. A ne zrovna tiše :D A tak se můj hodný tatér nechal slyšet, že má příští tejden čas a jestli bych nechtěla dotáhnout do konce ten můj nápad na kérku, co jsem měla. Jen tak jako prostě... udělat obrázek. Čistě nezištně. Tak si řikám, proč ne? :D

V úterý dalšího týdne jsem tedy naklusala za Terem do studia a ve volnym čase mezi zákazníkama se věnoval tomu, že se snažil pochopit co vlastně chci. Měl to se mnou chudák těžký, já totiž vždycky musim mít něco extra a speciálního. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsme měli postahovaný výchozí obrázky a mohlo se začít to přibližovat realitě. Což se ovšem pak už nekonalo, neb došel čas a já musela jet školit kámoše ve Photoshopu... :D Nicméně než jsem odjížděla, tak mi Tero oznámil, že mu jako odpadnul někdo na čtvrtek a že mám ve čtvrtek přijít. Nenechal žádný volný prostor pro diskuze, byl to příkaz. Ano, já potřebovala příkaz, jinak bych se strachy nikdy neodhodlala... :D Ale já ten příkaz nečekala. Nicméně jsem souhlasila. Tero mi slíbil, že ve středu nakreslí můj obrázek a já šla se smíšenýma pocitama vzdělávat lidstvo.

Takže jsem byla dva dny vynervovaná až až až... A ve čtvrtek už hrozil i kolaps :D Naštěstí jsem statečná holka, která si sebou vodí na kérky babičku, takže jsem měla morální podporu 8) :D Už když jsem se po práci s babičkou cukla, tak mi bylo maličko líp. Ale znám se, pro jistotu jsem si koupila bonbony, kdyby mi bylo mdlo. No mdlo mi nebylo, ale blbě jo, takže jsem je nedokázala pozřít... Tohle budu muset do příští kérky nějak vydumat... :D

Tero nás uvítal se zapáleným cigárem a pak se jal mi ukázat svou kresbu. Počítala jsem s tím, že ještě budeme tak hoďku trávit tím, že já budu nespokojená s detailama a nakonec mě zabije, protože jsem hrozná. Pak bych byla hrozná, mrtvá a bez kérky, víc ponižující už to bejt nemůže. Chvilku se cukal, než odhalil svůj výtvor, ale v okamžiku, kdy se mi konečně dostal obrázek do ruky, jsem oněměla, čelist mi spadla a neznámou dobu jsem zasněně hleděla na obrázek. Bylo to DO-KO-NA-LÝ! Ale vážně. Nic takovýho jsem nečekala, absolutně to předčilo moje představy, ař to vypadalo úplně jinak, než jsem to původně mínila. Bylo to boží. Takže jsem nic neprotahovala a rovnou jsem řekla, že tohle prostě chci. Tak jak to je. Hned. A nervozita byla pryč... :)

V okamžiku, kdy si Tero začal připravovat proprietky a já seděla a měla nataženou ruku (aha, možná jsem nezmínila, že kérka je na zápěstí :D), tak už mi zas tak hej nebylo. Majitel salónu - Jirka - tomu navíc vůbec nepomáhal, neb měl sice spoustu prác, ale "na ten první okamžik si prostě počkám, jak se budeš tvářit" -_-. A tak si počkal. Výraz jsem nezměnila, ale údajně jsem zbledla ještě víc, jestli je to vůbec možný...
"Hele, neni ti blbě? Neomdlíš?"
"No ale fakt, neni ti na omdlení?" přidala se ještě babička.
No... nebylo. Ale když tak o tom mluvili, začala jsem tak uvažovat nad tím, že kdy to řikaj, tak bych možná i omdlít mohla. Konec konců... proč ne?
Zkrátka a dobře, úplně fajn mi nebylo. Nechala jsem si přinést spoustu vody, takže jsem za dvě hoďky tetování vypila asi tři litry vody :D Ale ta voda mě prostě ukidňovala, no. A je dost možný, že kdyby si se mnou babička celou tu dobu nepovídala a kdybych uskutečnila svůj plán - bedlivě Tera sledovat, aby mi to nezkazil (neee, věřim mu :D), tak bych asi sebou pákrát švihla a nebyla bych úplně ready no. Když totiž Tero skončil s konturama a šli jsme na cígo, měla jsem přímo přes žílu na zápěstí (což je pro mě takový kritický místo, protože jsem fakt cíťa - ne na bolest, ale na pocit) takovou dost velkou krvavou podlitinu, která se mi fakt nelíbila (no tak s mym přístupem ke krvi, ze který se mi dělá hodně blbě... :D).

Po dvou hodinách úmorného soustředění na cokoliv jinýho, než na to, že mi píchaj zrovna do zápěstí, jsem měla kérku hotovou. Nebolelo to, fakt ne. Výš na předloktí už to bylo dokonce i příjemný (jsem masochista -_-), jde prostě o to, že nemám ráda, když mi někdo šahá na zápěstí. Zápěstí si spojojuju s podřezávání žil a tak. A všechny tyhle věci dohromady mi nedělaj dobře. A tak si tam nechám dát kérku, inteligentně -_- :D

Když jsem došla domů, konečně ze mě všechno definitivně spadlo a já se mohla jenom čistě radovat, že mám konečně tetování. Že je krásný a jedinečný a jenom moje. Že takový druhý nikdo nemá :) (Egoista egoista egoista) A taky jsem byla úplně hotová :D

Následující dny jsem se o kérku starala jak o svojí vlastní :D Ale trpěla jsem utkvělou domněkou, že se mi to smeje. Odře. Cokoliv. Když jsem se sprchovala, tak jsem ruku vždycky měla kdesi mimo a umyla jsem jí pak zběžně zlehka zvlášť :D A ta panika, když se to začalo loupat! :D Mám extrémně tenoučký kontury, takže občas to prostě šlo fakt jako čistě barva dolů, je potřeba to doobtáhnout no :)

A jak že to vlastně celý dopadlo? No přece takhle:


Takže kérku už jsme měli babička i já. No a záviděla máma. Tak máma má už pár dní taky kérku. Ještě nedodělaná, ale má jí :) Už bysme si v Beauty Gurus mohli založit rodinnou permici :D No a já teď už jenom přemejšlím, co dál a kam :)


A když už jsem teda konečně tady, tak se pochlubím ještě s jedním nákupem... Byla jsem totiž nakupovat vázu pro babičku k narozeninám v Arkádách Pankrác:


A moc to nevyšlo...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A. | Web | 10. dubna 2014 v 22:14 | Reagovat

To tetování je dokonalý!
Tvoje babička má můj obdiv...kdybych já tam dotáhla tu svoji... :-D

2 Morbid_Curiosity | E-mail | Web | 15. dubna 2014 v 18:20 | Reagovat

[1]: Děkuju :) No babička je hustá, o tom žádná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama