Nevěřím na osud - 9. Kapitola

5. ledna 2014 v 22:24 | Morbid_Curiosity |  Nevěřím na osud

"Eliz!"
"Co je?!"
"Hele!"
"Eh?"
V těch papírech píšou, že díky vysoký účasti se soutěž protahuje na dva dny.
"Cože?" vyjekla Eliz a vytrhla mi papíry z ruky. "To přece neni možný!"
"No... asi tady zůstanem o den dýl," zkonstatovala sem a měla sem z toho docela i radost.
"No... to asi jo. A vadí nám to?" zeptala se Elizabeth s jiskrama v očích.
"Ani omylem!"


"Takže, abysme si to ujasnily," začala Eliz přecházet z jedný strany šatny na druhou, "dneska přijde na řadu 500 lidí a... oh můj bože! bude se tam chodit po deseti lidech najednou. Každej zazpívá kousek svý písničky, aby se to stihlo a... jo, takže tam půjdeš jenom dneska a jenom jednou, zazpíváš obě písničky a zejtra přijdeme jenom na vyhlášení. Protože tady se píše, že... 'v sobotu přijde na řadu 500 lidí, každý zazpívá obě své připravené písně... bla bla bla a v neděli na řadu přijdou zbylí soutěžící taktéž s oběma písněma. V ten samý den proběhne od 21 hodin vyhlášení soutěže a udělení cen + speciální cena pro vítěze celé soutěže. (Čas předávání vyhlášení vítěze se může změnit.)'. Tím pádem máme zítra až do 9 čas na to, abysme si prošly Berlín. To je paráda!" ukončila Eliz svůj monolog a já zatím vstřebávala informace. Bylo jich na mě nějak moc.
"Takže to dneska budu mít celý za sebou! Paráda, na podium vylezu jenom dneska," radovala sem se a tlemila zároveň.
"No, moc se neraduje moje milá, zejtra tam půjdeš taky. Pro hlavní cenu," culila se jako jelito.
"Ehm... culíš se, jako by ses mi chystala oznámit, že si uplatila porotu sexem," chytla sem ještě větší výtlem a Eliz se složila ke mně na lavičku, na kterou sem se během Elizinýho monologu natáhla.
"Jo, takže půjdeš na řadu až jako... devátá prakticky," zkonstatovala Elizabeth a začetla se do papíru.
"Yep, takže času dost. Rozhodně mi způsob na tý hlavě něco, co se hodí k oběma písničkám jako," chlámala sem se. "Vypadá to, že připravovat se ve svý podstatě nemělo žádnej smysl, když se to stejně celý překopalo. Stejně tak musíme vybrat nějaký slušný clothes..."
"Mh... to je fakt, sakra. No ehm... tady píšou, že každej má na svojí písničku minutu a půl. Takže budeme muset ještě vybrat část, kterou zazpíváš. No ty vole."
"Jo, já to udělám. Vytvořim novou nahrávku přesně na tu minutu a půl. Ty zatim vylov nějaký oblečení." řekla sem Eliz a vrhla sem se ke keyboardu a notebooku.

Během půl hodiny už sem měla nahrávku předělanou, takže sem si jí zazpívala, vyzkoušela a bylo to ok. Navíc byla potěšující okolnost, že hlasivky jsou v pohodě a že budu zpívat jenom dneska mě potěšilo ze všeho nejvíc. Zejtra bude pohodička.
Tak sem se vrhla na nahrávku č. 2. Nakonec sem se rozhodla přece jenom zazpívat Ready, set, go'."
Elizabeth mi mezitím připravila věci na sebe, který sem si hned, jak sem skončila s přehráváním, oblíkla, a listovala svym osobním katalogem účesů a hledala ty 3, mezi kterýma se údajně měla rozhodovat.
"Hele. Takže tenhle," ukázala na kudrlinkovej účes ála Taylor Swift v 'Love story'," nebo tenhle, "elegantní účes z rovnejch vlasů - téměř rozpuštěnejch, jenom v zadu byl skřipec a nějak zvláštně v tom byly ty vlasy zašmodrchaný, "a nebo tadyten," ukázala poslední účes s copánkovejma drdůlkama, rovnejma u natočenejma vlasama a květinou. Tenhle účes vypadal nejzajímavěji, ale ke mně se absolutně nehodil. Vlastně žádnej se ke mně nehodil.
Malá, štíhlá holka s hnědýma očima, dlouhýma blonďato-černo-tyrkysovejma vlasama a svým vlastním stylem nápadně podobnym emo-punk-rock. Tak co si vybrat?
"No... já nevím. Co kdybys vymyslela něco vlastního? Něco, co se ke mně bude hodit víc, než tyhle účesy?" Věřila sem, že Elizabeth něco dokáže vymyslet.
"Ok. Sedej," posadila mě na židli a začala mi něco na tý hlavě tvořit. Asi po hodině přede mě postavila zrcadlo a já nevěřila svým očím. Ta osoba v tom zrcadle sem prostě nebyla já - ani omylem. Ale nebyl to takovej šok, jako když mě dva dny předtím stříhala.

Elizabeth mi upletla dva copy a zapletla do nich tyrkysovo-černý sametový stužky. Přední vlasy mi volně sepnula skřipcem dozadu. Vypadalo to jednoduše, ale nádherně, elegantně a ne upjatě. Nevypadalo to ani princeznovsky a kdybych si tohle uměla na hlavě vytvořit sama, tak to tak nosím pořád.

"Páni...! To si děláš prdel?!" vyjekla sem a nevěřícně zírala do zrcadla.
"No...hm...nelíbí se ti to? Já to když tak předělám..."
"Ne! To ať tě ani nenapadne! Vypadá to naprosto skvostně."
V tu chvíli do naší šatny, ve který sme zatím pořád byly sami, vtrhla nějaká malá paní a začala na nás něco šprechtit německy. Jen, co to dožvatlala, vyběhla a bouchla za sebou dvěřma.
Notnou chvíli sme vstřebávaly, co nám právě řekla a pak sme obě začaly zmatkovat. Paní nám totiž právě oznámila, že za 10 minut jdu na řadu.
"Tak brzo?!" vyjekly sem obě naráz.
Ještě sem nebyla ani dooblečená, takže sem rychle vlítla do dřínovejch kraťasů, ke kterym sem připla kšandy, vlezla sem do Conversek zatímco mi ELiz upravovala černo-tyrkysový triko, vzala sem si texty k písničkám a nahrávky.
V tu chvíli sem děkovala bohu, že mě donutil dívat při němčině pozor.
"Držím palce," objala mě Eliz a celá se klepala snad ještě víc, než já.
Ještě sem se rozhlídla po šatně, jako by to mělo bejt naposledy a vyrazila sem směr - ani nevím, kam.

Na chodbě se zatím utvořila skupinka lidí a nadšeně spolu klábosili snad všema jazykama světa.
Nenápadně sem se k nim vtírnula a čekala sem, co přijde.
Asi po 2 minutách zase přišla ta malá paní a v němčině nám řikala, že se změnil program, že se obě písničky zpívaj hned teď, což pro mě sice nebyla žádná novinka, ale pro ostatní zjevně jo, protože asi nečetli ty papíry, takže se všichni rozutekli zpátky do šaten pro druhý nahrávky. Já taky šla ještě do šatny, aspoň pro 'poslední' slova.

"To už ste dozpívali?" divila se Eliz, když sem vešla dovnitř.
"Ne, jenom si většina lidí nepřečetla, že se obě písničky zpívaj hned, tak se odebrali do šaten pro druhý nahrávky," vysvětlila sem jí a natáhla sem se ještě na chvilku na lavičku.
"Aha, nevypadáš ale moc nervózně," zkonstatovala Eliz a starostlivě se kousla do rtu.
"Jo, no, nějak to ze mě spadlo... už budu muset jít."
"To zvládneš, věřím ti," objala mě ještě Elizabeth a já odešla.

Opět se na chodbě opět vytvořila mně už známa skupinka, pro kterou si asi po 5 minutách zase přišla ta malá paní a konečně nás odvedla do sálu přímo na podium.

Sál byl obrovskej a naprosto ohromující. Vešel by se do něj jeden pořádně nadupanej koncert Madonny. Dole pod podiem byl volnej prostor na 'stání u podia' a kolem celýho sálu byly tribuny.
V místě, kde by na koncertě stáli fanoušci u podia a slintali Madonně na boty, byl stůl a za ním sedělo 5 lidí - porota. K 'překvapení' všech (a k šílenství holek v naší skupině) za tím stolem seděli i Bill a Tom Kaulitzovi z Tokio Hotel, kvůli kterým mě Eliz donutila zpívat anglickou verzi jejich songu 'Übers Ende der Welt'. Pak ještě neznámej chlap s neznámou ženskou, který se nakonec představili jako David a Sarah, a Nena.
Právě Nena měla první slovo:
"Vítám vás na mezinárodní pěvecké soutěži v Berlínské O2 World aréně! Tato soutěž se nekoná na kola, jako většina pěveckých soutěží, které můžete znát z televize. Zítra se zkrátka ze všech 2000 přihlášenýczh vyhlásí vítěz, který může být právě tady - mezi vámi. To už ale rozhodne porota, do které patří David, Sarah, já - Nena a speciální hosté - Bill a Tom z Tokio Hotel!"
Každý jmenovaný se vždycky postavil a letmo poklonil. Nena pokračovala v úvodním slovu:
"Díky velkému počtu přihlášených se bohužel musela několikrát měnit organizace celé soutěže a také se musela celá soutěž prodloužit o den, ale doufejme, že už se nic měnit ani prodlužovat nebude. Takže, začneme. Teď vám vysvětlím, jak to bude probíhat:
Každý z vás nám nejdřív řekne něco o sobě a zazpívá svou první písničku. Řekne nám, proč si vybral právě tu písničku a nechá se vyfotit v námi určené póze. ("Cože? Elizo, ty vole, ty dostaneš!") Před druhou písničkou nám každý z vás poví, proč by se chtěl stát novou hvězdou.
Celé vystoupení se zároveň bude natáčet na video. Až budete odcházet, u východu ještě vyplňte takový menší dotazník, který vám tam dají.
Hodnotit se bude pěvecké nadání, ale i vaše osobnost, umělecký dojem, dojem a věrohodnost na fotografiích a videu. To vše se bude hodnotit body ve stupnici 0-20 - včetně desetinových bodů - a člověka s nejvyšším počtem bodů ohlásíme zítra večer právě tady. V případě, že by nejvyšší výsledek byl shodný s jiným, proběhne speciální kolo na karaoke, které budou hodnotit zbylí soutěžící.
Vítěz získává zájezd do Amerického New Yorku pro dva - na týden, smlouvu s nahrávacím studiem 'Live Music SuperStar' a 1 000 000 euro. Tím pádem pak už platí, že vaše umělecká budoucnost se bude zakládat na tom, jak s výhrou naložíte. Otevírá se vám tím spousta možností," dokončila Nena svůj sáhodlouhý monolog, při kterém nikdo ani nepípnul. Soutěžící sledovali porotu a porota sledovala soutěžící.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama