Nevěřím na osud - 5. Kapitola

5. ledna 2014 v 21:57 | Morbid_Curiosity |  Nevěřím na osud

"Třičtvrtě na 5 a 6 sekund, jdeš pozdě," zpražila mě Eliz zlým pohledem a v ruce držela hodinky. Pak ale vyrovnala vrásky, který se jí mračením vytvořily na čele a obočí jí zmizelo pod ofinou. "Co to máš na sobě?"

"Oblečení, představ si to. Chtěla si, abych se převlíkla, tak sem se převlíkla." oznámila sem jí a šla jsem si připojit proprietky do zásuvek.
"No, tak ok. Podíváme se, co tady máš za písničky," řekla. Pohledem mě požádala o půjčení mýho songovýho bločku a začetla se do něj.
"Počkej, ale já myslela, že budu zpívat nějakou známou písničku," zarazila sem se. Copak tam můžu přijít s vlastníma písničkama?
"Jo, jenže přezpívat písničku umí každej idiot Cake, budeš originální!" zatleskala štěstím a oči jí zářily jako hvězdičky.
"Uuuh... to bude trapas."
"Ale hovno..."



Elizabeth se ještě chvíli prohrabovala mýma textama a pak se zarazila. "Máš k těm textům doufám i hudbu...?!"
"K některým sem se pokusila. Mám to tám-eh-támhle v tom bordelu, kterej si včera tak umělecky vytvořila z mejch věcí," ukázala sem za sebe do kouta.
Eliz se na mě andělsky zazubila a začala se v těch věcech hrabat, takže sem za chvíli pro změnu pod tou haldou věcí nemohla najít keyboard. Nakonec ale Elíza vítězoslavně vyšla zpoza tričkovýho závěje a nad hlavou držela pouzdro s CDčkama.
"Jo, perfektní a to pouzdro s těma nahrávkama bys mi mohla přinést taky, kdy už jsi mi tak ochotně vydolovala CDčka interpretů od L po S..." řekla jsem a vzala jsem si od ní pouzdro, ve kterym jsem opravdu měla část svých CDček od interpretů, jejichž první písmeno uměleckýho nicku je L až S.
"No to si snad děláš srandu ne?!" zaklela Eliz a už byla zase zpátky v tý hromadě věcí. "Jakou barvu to pouzdro má? máš jich tu asi mufnáct."
"Mufnáct je moje slovo! A mělo by bejt modrý...nebo žlutý? já teď nevim..." dělala sem, že přemejšlím.
"Dorte!"
"Červeno-černý je. A neřikej mi dorte!" vztekala sem se.
"Ok, Dortí," odpověděla medovým hláskem a podala mi červeno-černý pouzdro s nahrávkama k některym z mejch textů. "Tak pouštěj, zpívej a bav mě, má milá!"
Dala sem teda první CDčko do keyboardu, vyzkoušela sem, jestli funguje mikrofon a už to jelo.

Zpívala jsem jednu písničku za druhou a Eliz jenom poslouchala. Asi po dvou hodinách téměř nepřetržitýho zpívání sem skončila poslední písničku.

"Páni! Paráda! Proč mi ty písničky někdy nezazpíváš? Ani sem nevěděla, že ti to skládání a zpívání jde až takhle,"obdivovala Elizabeth mojí tvorbu a já byla ráda, že dejchám.
"Vždyť sem ti to teď zazpívala," podotkla sem fakt, kterej mě málem položil na krovky. Fuuj brouci. Dobře, tak na krovky ne, na záda. "Tak vybrala si něco?"
"Která z těch písniček se ti zpívá nejlíp?"
"Já nevím... všechny tak nastejno, jinak bych je asi nesložila, ne? Ale spíš ty pomalý."
"Ok. Mně se tam líbila jedna pomalá... a mám za to, že jsem jí nedávno někde slyšela," vzpomínala Elizabeth, zatímco já přemejšlela, kde by mohla Eliz slyšet mojí písničku. Nemusela sem ani přemejšlet dlouho. Elizin skener paměti byl rychlejší. "No jasně, v tom parku sem tě to slyšela zpívat."
"Jo myslíš 'Please be mine'? To je asi ona," potvrdila sem jí a hledala jsem k tý písničce nahrávku, která zákonem schválnosti zmizela. "Kde je ta nahrávka?"
"Nevím, nemáš jí v keyboardu, nebo v tom pouzdru?"
"No nemám. Sakra."

Připadala jsem si najednou strašně zoufale. Když nemůžu najít svojí nahrávku, vždycky se cejtim hrozně, protože vim, že mi chybí, ale teď sem jí ztratila mimo svůj pokoj a to mě znepokojovalo mnohem víc.
"Uááá. Pomoc!"
"No tak klid, Cake, to se určitě najde," uklidňovala mě Elizabeth, ale sama hledala kde to šlo a měla zoufalej výraz ve tváři.


"Tady to je!" vykřikla Elizabeth a řítila se k oknu, do kterýho se jí podařilo čelně narazit.
Místo díkůvzdání sem chytla hroznej výtlem a nebyla sem schopná ani si od ní vzít to CDčko. Navíc buvolí výraz v Eliziný tváři měl jen jednu chybu a tou bylo, že značil chystanej útok na mě. Takže když sem konečně byla schopná popadnout dech, vyřítila sem se z pokoje a letěla sem se schovat. Za mnou se jenom ozýval dusot a vřískot nasraný Eliz.
Během pěti minut, který sem strávila pod linkou v kuchyni, se vřískot a dusot změnil v ránu a strašnej výtlem. Tak sem se odvážila vylézt ze svýho bezpečnýho úkrytu a zjistit, co se děje.
Došla sem do chodby a tam Elizabeth ležela na zemi s obličejem v dlaních zpoza nichž proudem tekly slzy smíchu.
"Co je?" zjišťovala sem.
"Já-já," koktala a nedokázala říct souvislou větu, "já sem-"
"Jo... jasný..." řekla sem nakonec, protože moje naděje na to, dozvědět se, co se stalo, ze Eliziným druhým pokusem vysvětlit mi to, vytratily. Tak sem jí pomohla vstát a dovedla sem jí po schodech zpátky do pokoje, kde se složila na gauč a dál se chlámala.
"Hele jako ty do mě šiješ, že zdržuju program dne, ale nakonec všechno ztroskotá na tvym výtlemu," poznamenala sem, což jsem fakt neměla dělat, protože Eliz se teď zajíkala smíchy. "Dejchej vole!"

Po dalších 15 minutách, kdy sme se už tlemily obě, se Eliz trochu uklidnila a konečně byla schopná mi popsat tu její zábavnou historku.
"Já sem narazila do okna!!!" řvala na mě a zase se tlemila.
"Jo, to jsem viděla...a?"
A nic. Odpovědi sem vážně nedočkala a do budoucnosti snad ani nedočkám.

"Ok. Konec zábavy, jde se cvičit," poručila nakonec Elizabeth, když se ještě tak v pěti vteřinovejch intervalech dohihňávala
Hodila sem teda do keyboardu nahrávku pro song 'Please be mine', kterej Elizabeth zaujal nejvíc, a začala sem zpívat. Zpívala sem, zpívala a zpívala... asi 5x to samý dokola a Eliz seděla na gauči se zavřenýma očima a nechávala se unášet tónama.

"Fajn, už mě bolej prsty z toho brnkání," utnula sem to konečně a šla sem si ledovat prsty. Nepřetržitý dlouhodobý hraní na kytaru, na kterou sem poslední dobou moc často nebrnkala, je poměrně bolestivá záležitost.

"No, myslím, že písničku fakt máme vybranou. Ty hm... doplňkový hlasy, nebo já nevim, jak to jinak říct, ty sou k tomu skvělý," oznámila mi Eliz, když za mnou sešla dolů do kuchyně.
"Jasný, vim co myslíš. Tak ok... dík. Myslim, že ta písnička je docela dobrá," potvrdila sem.
"Řekla bych, že dobrým cvičením bude celodení pobroukávání tý písničky. Teď se vrhneme na vlasy," chytla mě Eliz za ruku a táhla mě do koupelny. "Sme trošku v časovym skluzu, ale to nevadí. Takže... jelikož vím, o čem si pořád básnila, že na tý hlavě chceš, tak pro tebe mám překvápko."
"Nedělej tajemnou a radši mi to předem řekni, nebo hrozí, že tě potom zabiju," vyhrožovala sem, ale Elíza se nedala a dál tajila, co se mi chytá provést. Navíc já sama sem absolutně netušila, co má v plánu, protože já sem jí toho řekla tolik, že bych musela vypadat, jako punkerskej multi-color dikobraz.

>>||<<


"Tadá!" Elizabeth konečně sundala tu hnusnou růžovou plachtu ze zrcadla a mně se tak naskytnul pohled na nějakou holku. Holku, která se tvářila úplně stejně jako já, hejbala se jako já, ale nebyla sem to já. Byla to holka, která na hlavě měla moje vytoužený vlasy, který musely bejt sakra drahý: blonďatý, černě podbarvený se dvěma černo-tyrkysovýma proužkama - lemurama, dokonale sestříhaný a ofinu střihlou ála 'jak mě napadlo'. Tak trochu scenka, ale nevadí, no. Mně se ten účes prostě líbil.

"Tak co na to říkáš?" ptala se mě Eliz a zářila štěstím a nedočkavostí, kdyby nefungovala gravitace, tak snad odletí, jak nadskakovala. "Haló, ztratila si řeč?"
"Jo... teda... já... tohle... Elizabeth! To přece neni možný! Jak jsi to proboha dokázala? Já se zblázním! Zblázním se! Se mnou to za chvilku sekne! Tohle prostě neni možný!" vyřvávala sem a zírala sem do zrcadla. Tohle je prostě naprosto luxusní! "Miluju tě láfko! Miluju miluju miluju!!!" skočila sem Eliz kolem krku a odmítala sem jí pustit.
"No jo prosímtě. Sem ráda, že se ti to líbí. Mimochodem mně se to taky líbí," chytla zase výtlem a já usoudila, že to bude zase na dlouho, takže budu mít dost času vzhlížet se v zrcadle což sem taky ještě dobrejch deset minut dělala.



"Fíha, už je skoro půl 11., měly bysme máknout," popoháněla mě Eliz, "už sme měly bejt uprostřed nacvičování a ještě nemáme ani vybraný oblečení, takže makej."
"Omg..."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama