Dement, nebo hezkej kluk? - 5. Kapitola

31. prosince 2013 v 13:26 | Morbid_Curiosity |  Dement, nebo hezkej kluk?

"Ty krávo!" zařval na mě Bill hned, jak sme dorazili k nám od pokoje. Museli sme se totiž vrátit, protože David ještě potřeboval něco zařídit.
"Cože?" zeptala sem se lehce vykolejená. Pořád sem měla dost pojebanou náladu kvůli tomu incidentu tam na střeše.
"Udělala si ze mě před celym světem idiota! Idiota, kterej si neumí najít normální holku! Každá druhá holka teď začne padat na hlavu jenom proto, aby se ti inteligencí aspoň nějak vyrovnali, protože tak stupidního člověka aby pohledal!"
Pravda je, že každý jeho slovo mi šlo jedním uchem tam a druhým ven. "Fajn… neřekl si, co chceš, abych tam řikala…"
"Doufal sem, že seš natolik lucidní, že si vymyslíš něco normálního!"
"Já myslela, že seš natolik lucidní, že chápeš, že když tě nesnáším, tak si nenechám ujít jedinou příležitost, při který tě můžu nějak shodit!" zařvala sem a opět sem uraženě odešla do pokoje.
"Dneska si řikala, že sme se na něčem dohodli, když sme tady spolu mluvili! Já sem ti věřil!" zařval na mě přes dveře ložnice Bill a odešel pryč, přičemž za sebou nezapomněl praštit dveřma.



Začínala sem mít čim dál tim drtivější pocit, že sem se takhle chovat vážně nemusela. Vždyť on má pravdu. Na něčem sme se domluvili. Rozhodně sme se ale nedomluvili na tom, že ze mě udělá svojí faninku, nebo jak to mám nazvat. Naprosto nepochybně sem ho začínala mít ráda. Měla sem ho ráda. Víc, než jenom ráda. A to nepřipadá v úvahu.

"Achjo… Bille já tě asi miluju…" řekla sem si pro sebe. Netušila sem ovšem, že Bill se zase vrátil.
"COŽE?!" ozvalo se zpoza dveří. "To nemyslíš vážně, že ne?"

Do prdele. Kde se tu vzal? Proč to musel slyšet? Achjo. Já mám fakt smůlu, to neni možný.

"Ne, neboj…" řekla sem o něco chladnějším hlasem.
"Hej brácha, ona tě miluje?" ozvalo se z obýváku.

Co tady dělá? Neměl už bejt v Allianz aréně?

"No ještě toho trochu," řekl Bill s úlevou v hlase.

Hm… aha…

Vyšla sem z ložnice, utřela sem slzy a šla zjišťovat, co tam Tom dělá. Nemusela sem ovšem ani pípnout, protože to právě vysvětloval Billovi. Prej maj v aréně nějakej problém s elektrikou, tak to právě spravujou a jelikož by tam kluci byli zbytečně, tak na dvě hoďky ještě přijeli do hotelu.

"Čáu Alice, cos to tady plácala, že miluješ Billa?" chytnul mě Tom kolem ramen.
"Error. Neřeš. A pusť mě," ohnala sem se a shodila sem Tomovu ruku z ramene.
Tom se zatvářil krajně nechápavě, ale neřešil to. "Tak jak šel rozhovor?"
"Skvěle!" - "Strašně…" řekli sme s Billem oba ve stejnou chvíli.
"Eh… tak jak teda?"
"Já sem se výborně bavila, nevim jak Bill," zazářila sem.
"Hm…" zabručel Bill a šel se do baru něčeho napít.

Už zase mi ho bylo líto. Achjo, já sem taková kráva. On má vlastně pravdu.

Jakmile Bill zmizel za rohem, Tom mě chytnul za ruku a přitáhnul si mě k sobě. "Cos mu zase provedla?!" vyjel na mě.
"Jak jako 'zas'?"
"Nedělej blbou, Alice. Doufám, že je ti jasný, že jestli potopíš Billa, potopíš celou skupinu."

Ano, je mi to víc, než jasný. To byl původní účel, kterej se změnil v neřízenou střelu.

"Možná ti ještě nedošlo, že to je mi vcelku u prdele. Možná ti ještě nedošlo, že nemám ráda Tokio Hotel a nesnáším Billa. Možná ti ještě nedošlo, že touhle aférkou ste si to docela dost posrali. Kdybyste nechali Billa nocovat u sebe, nemuselo k tomuhle vůbec dojít, takže si sníte, co ste si nadrobili," vysvětlila sem Tomovi a vytrhla sem se z jeho sevření.
"Ty si svině," zkonstatoval.
"Taková sem já."
Tom se sebral a odešel, přičemž stejně, jako jeho bratr, praštil dveřma. Po chvilce se ovšem dveře zase otevřeli a vecpali se nám do obýváku všichni z Tokio Hotel v čele s Davidem, kterej nám všem oznámil, že kvůli posraný elektrice se dnešní koncert ruší a přesouvá se na termín za tři dny a tím pádem se i prodlužuje doba pobytu tady v hotelu. Opět se všichni sebrali a odešli a nás s Billem nechali stát jak opařený s naprosto nechápajícíma výrazama.
"Ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá!" zařvala sem.

Trošku se mi ulovilo, ale nebylo to o moc lepší. Ne v případě, že sem se právě dozvěděla, že budu Billovi dělat holku o pár dní dýl.

Někdo klepal, tak sem šla otevřít. Za dveřma stál chlápek a ptal se, jestli se něco nestalo. Ujistila sem ho, že je všechno v naprostym pořádku a za dvě minuty sem otevírala dalšímu člověku, kterej se vyptával na moje zdraví.
"Kurva mám to vyvěsit na dveře, že sem v pořádku, abyste sem přestali lézt, nebo co?!" vyjela sem na třetího člověka, kterej se přišel zeptat a bouchla sem mu dveřma přímo před xichtem.
"Seš v pořádku?" zeptal se opatrně Bill, kterej celou dobu stál u baru se skleničkou v ruce a nenápadně pozoroval, jak zuřím.
"Ne nejsem v pořádku!!! Sem na pokoji se SuperStar, kterou sem ze srdce nenáviděla stejně, jako celý Tokio Hotel. Musim předstírat, že sem tvoje holka, byla sem dokonce donucená líbat se s tebou a víš co? Líbilo se mi to!!! Mně se to, kurva, líbilo!!! To přece NENÍ v pořádku! Cejtim se absolutně mizerně, nevim co mám dělat, protože vysírat tě mě už taky nebaví. Zejtra se rozcházíme, já se stěhuju do jinýho hotelu!" vyřvala sem ze sebe z posledních sil a zabouchla sem se do ložnice.
Bill tam zůstal stát jako opařenej, zatímco já si brečela do polštáře a přemejšlela o smrtelnosti nenávisti. "Sakra, Al, ty si vážně strašná kráva!"

Jak sem se vůbec mohla zabouchnout do takovýho dementa? A je to vůbec dement, nebo je to hezkej kluk? Pak ještě možnost hezkej dement… "Sakra vzpamatuj se!"

Vsadím se, že až odsud vylezu, tak si Bill nenechá ujít jedinou příležitost, aby mi dal sežrat to, že sem se mu tam ve svý podstatě vyznala, že sem konečně uznala, že je to superstar a že ani já nejsem ze železa. Nejradostnější zprávou dne pro něj ovšem bude pravděpodobně to, že se stěhuju pryč. On prostě vyhrál.

Utřela sem si slzy - dneska už podruhý, a šla sem si balit věci. Julii sem ještě napsala SMSku, ať mě tu zejtra neočekává, ať očekává jiný překvapení.

Spozorovala sem, že na zemi mezi Billovýma věcma byly hozený i cigára a i když sem se už v 15 zařekla, že s tim skončim a tak sem skončila, měla sem nezkrotnou potřebu dát si cigáro. Sebrala sem teda Billovi jedno cígo a zapalovač a šla sem na terasu. Taková úleva…
"Ty kouříš?" ozvalo se mi za zádama.
"Ne," řekla sem a hodila sem cigáro z terasy znechuceně dolů.
Chvíli sem si hrála s Billovym zapalovačem a zase se do mě začal dostávat ten známej pocit nenávisti. Nenávidím Billa, nenávidím Tokio Hotel. Já je zničím!
"Ehm… abys věděl, nic z toho, co sem řekla, sem nemyslela vážně," prohlásila sem.
"No nevypadalo to tak," vykoktal Bill trochu překvapeně.
"Nezajímá mě, jak to vypadalo. Prostě se nestěhuju a nerozcházíme se.
"To… jako… myslíš vážně?" zeptal se, když se vzpamatoval z nechápajícího výrazu.
"Smrtelně."
"Konečně tě poznávám!" skočil mi kolem krku a pak odhopsal kamsi.
"Eh? No nezkoušej to, já to myslim vážně," ujasnila sem mu trochu svoje plány, protože to vypadalo, že to asi tak úplně pochopil, nebo se zbláznil.
"No to ne!" přilítnul zpátky. "Že to nemyslíš vážně?"
"Myslim. A jestli se se mnou rozjedeš, tak všem navykládám takový věci, že se z toho do konce života nevzpamatuješ ani ty, ani celý Tokio Hotel. To, co se před chvílí stalo byl… error… menší úlet. Budeme se prostě tvářit, že se to nestalo. Navíc to ani nebylo myšlený vážně…" začala sem vysvětlovat. U mě samotný ovšem tenhle pocit trochu povolil.

>>||<<

Bylo kolem šestý večer a dole byla připravená večeře, šla sem se dolů trochu nadlábnout. Po cestě sem všem fotografům asi 10 minut pózovala a reportérům sem oznámila, že "bez svýho miláčka neřeknu ani slovo", a odporoučela sem se do jídelny, kde byla tma jako v pytli.
Rozsvítila sem teda a v tu chvíli po mě skočil Tom, přitisknul mě ke zdi a než sem se stačila vzpamatovat, už sme se líbali. Pokoušela sem se od něj odtrhnout, ale byla sem z tý události tak vedle, že sem na to neměla sílu, takže sem byla schopná shodit ho ze sebe až asi po minutě.
"Hej jako co si o sobě myslíš?! Nejenom, že ze mě děláš couru, ale navíc mi kazíš plány, tak se laskavě uklidni." Vyjela sem na něj.
"Jo tak slečinka z pasťáku vytrčila drápky a má plány… no to by mě zajímalo jaký. Zničit Tokio Hotel?"
"Ding ding ding správná odpověď!" zaradovala sem se a hledala sem na švédskym stole něco dobrýho. Dneska sem totiž kromě dvou soust jabka a tyčinek v autě při cestě z rozhovoru nic nesnědla.
"Alice proč seš taková?"

To, jak tu otázku položil a jakym tónem jí řekl ve mně vyvolalo strašně zvláštní pocit. Na chvíli sem se zasekla ve výběru jídla a přemejšlela nad tím, proč sem vlastně taková. Kdyby mi to jazyk dovolil, určitě bych to svedla na to, že sem nasraná, protože mi zničili prázdniny, nicméně nevydala sem ze sebe ani hlásky.
Přišel ke mně a otočil mě čelem k sobě. Díval se mi do očí, jako by tam hledal odpovědi. "Ty seš záhada…" řekl nakonec.
Už se měl k odchodu, když se ještě zastavil a neodpustil si otázku: "Hele… a to jak se tě líbal… samo o sobě se ti to líbilo?"
"COŽE?" vyhrkla sem nevěřícně a nechápavě. Tohle šlo fakt úplně mimo. "No… jako… já… ehm. Co by za to jiná holka dala…" vykoktala sem ze sebe nakonec neutrální odpověď a odebrala sem se zpátky do pokoje bez jídla. Hlad i chuť mě nějak opustiliy.

Asi pět minut na to, co sem dorazila zpátky, se dostavil na návštěvu Tom. Hned šel za Billem strašně nenápadně zjišťovat jaký mám/máme plány. Bill ovšem seděl na sedačce, koukal na blba - teda teď už na blba - a nevydal ze sebe jedinej zvuk.
Přiskotačila sem k Billovi na sedačce a přitiskla sem Billa k sobě. "Jak nám to spolu sluší?" usmála sem se od ucha k uchu.
Tom poněkud vyvedej z míry jenom řekl, že sluší, a tak se Billa, kterej si chudák musel připadat jako plyšák, zase pustila.
"Zvonil ti mobil," utrousil Bill aniž by se nějak pohnul.
"No ehm… tak já půjdu. Tady se očividně stejně nic nedozvim," prohlásil Tom a odešel.

Okamžitě sem letěla k mobilu, jestli to náhodou není nějaká spása, která mě před tím šílenstvím tady zachrání. Opak byl ovšem pravdou. Psala mi Julie.
V SMS se zmínila o tom, že se její rodiče rozhodli letět do Kanady a že letí s nima a přijede za mnou do hotelu až koncem července.

Šílená beznaděj, která mě v tu chvíli popadla, byla téměř nesnesitelná. Absolutně sem nevěděla, která bije, co se děje… nevěděla sem nic.
"Nééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!"



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama