Dement, nebo hezkej kluk? - 4. Kapitola

31. prosince 2013 v 13:24 | Morbid_Curiosity |  Dement, nebo hezkej kluk?

Vletěla sem do koupelny, abych si namalovala obličej na xicht a pak hned od pokoje převlíknout se do něčeho normálního. Ovšem ze zvyku sem nějak nečekala, že by v tom pokoji mohl někdo bejt, a tak sem bez jakýhokoliv hlášení vpadla do ložnice, kde se zrovna převlíkal Bill. Oba sme začali ječet jako pominutý.
Zakryla sem si oči. "Neboj, nekoukám." Nicméně stejně mi to nedalo, koukat sem musela.
"Hej, ty čumíš!" houknul na mě.
Zrudla sem jak rajče. "No a co? Já můžu, sem tvoje holka! Navíc sem tě viděla už ráno ještě víc nahýho, tak zas jako klid."
"No a co? Nejsi moje holka jako!"
"Tak když tvoje holka jako nejsem, tak teda nemusim na ten rozhovor? Fájn, užijte si to." Odkráčela sem do koupelny.
"Ne to zas jako ne. Tak se koukej no…" řekl poraženecky Bill a dokonce i došel za mnou do tý koupelny, abych se mohla dívat.
Chytla sem výtlem. "Nemusel si chodit až za mnou." Odpotácela sem se zpátky do ložnice s tím, že se taky převlíknu, zatímco byl zůstal v koupelně, aby si taky zušlechtil xicht.



Chvíli sem koukala do skříně a přemejšlela sem, co si vezmu na sebe, až sem nakonec prostě něco vytáhla, stoupla sem si před zrcadlo a dala sem si vybraný tříčtvrťáky, tričko i mikinu před sebe a uznala sem za vhodný si to vzít na sebe.
Sundala sem ze sebe všechno kromě kalhotek a zrovna když sem si chtěla oblíknout jinou podprsenku, vlítnul do pokoje Bill.
"Hej ty vole děláš si ze mě prdel?!" vyjekla sem a schovala sem co se dalo.
"Jsem tvůj kluk, já přece můžu!" bránil se Bill s jiskrama v očích.
Tak sem se k němu provokativně otočila čelem a přestala sem si schovávat vršek těla.
Bill okamžitě zrudnul a asi po pěti vteřinách okamžitě stočil zrak jinam. "Já…eh...já to…víš… víš co… no…" a zmizel.
S nehoráznym výtlemem sem se otočila zpátky k zrcadlu a chvíli trvalo, než sem byla schopná si oblíknout aspoň tu podprsenku. V tu chvíli ovšem vlítnul do pokoje další z Kaulitzů.
"Ty se nestydíš?" zeptal se, když sem se dál vzhlížela v zrcadle i když sem moc dobře věděla, že tam je Tom.
"Mám snad za co?"
"No to jako nemáš, ale holky se před klukama normálně styděj, víš?"
"Tak sorry no, ale tvůj brácha toho před pěti minutama viděl víc jak ty a taky ještě žiju," mrkla sem na něj a oblíkla sem si zbytek věcí.
"Co-cože?!" Chvíli tam stál a zíral, než se zmohl k odchodu. "Bille?" slyšela sem z chodby.
"Hm?"ozval se Bill. Pořád měl trochu roztřesenej hlas.

Buď ještě neviděl nahou ženskou a nebo bych se měla urazit, že ho pohled na moje tělo takhle poznamenal.

"Tys viděl Alice nahou?"
"Cože?! Ne! Já-nikdy-Al-jenom-prsa!"
Zklátil mě absolutně nevydejchatelnej výtlem. Ležela sem na zemi, sotva sem byla schopná se nadechnout a brečela sem smíchy. Tohle nešlo.
Zřejmě to pobavilo i Toma, protože z chodby byl slyšet i jeho výtlem a asi si připadal na tý chodbě osamělej, neb přišel za mnou do ložnice, odpadnul na postel a taky brečel smíchy.
"Sly-slyšelas…slyšela to?!" vyhekal a svíjel se dál.
"No…no neasy!"
"Sem ráda, že vám to přijde tak vtipný," ozvalo se od dveří, ve kterejch stál Bill. Ovšem pohled měl stočenej kamsi co nejdál ode mě.
"Sorráč…brácha…ale to-tohle…se…se…nedá!" Tom pokračoval ve výtlemu u mě na posteli.
Já už se pomalu uklidňovala, tak sem Billovi jenom věnovala omluvnej pohled, dooblíkla sem se a oznámila sem mu, že můžeme vyrazit.

Ještě sem zkontrolovala, jestli mám v kabelce všechny potřebný věci, s Billem sme Toma odtáhli z pokoje a na chodbě sme ho opřeli o zeď.
"Co se mu stalo?" ptal se Rodney, kterej nás s Billem šel akorát vyzvednout.
"Ále… taková menší havárka," řekla sem a znova chytla hroznej výtlem.
"Kdy-kdybys…viděla… ten…ten… výraz!" hekal Tom a dál si brečel.
"Tak řekne mi někdo, co se tady stalo?" ozval se znova Rodney už krapet vykolejenej.
"Bill objevil,že má Alice prsa!!!" zařval Tom a to byla finální dávka, při který sem nebyla schopná nádechu. Na chodbu přilítli i zbylí dva členi Tokio Hotel a když nás tam viděli, jak se s Tomem smějeme, okamžitě chytli taky výtlem. Jenom na Billovym obličeji se čim dál víc vybarvoval nasranej výraz.
"No to by stačilo si myslim," zvednul mě a táhnul mě k výtahu.
"Hele, kamaráde, něco sme si řekli," řekla sem výhružně Billovi a ten mi pustil ruku.

Ve výtahu sem ještě dostala další dva záchvaty smíchu, než sem se konečně uklidnila. Naštěstí sem na to měla celejch 25 pater.
Navíc mě smích přešel okamžitě po tom, co mi bylo oznámeno, že teď pojedeme jenom my dva s Billem někam na nějakej rozhovor a pak až teprve se připojíme ke zbytku skupiny, kterej zatim bude připravovat večerní show.

>>||<<

"Wow!" pronesla sem, když sem viděla, čim s Billem pojedeme na ten rozhovor.
"Líbí?" to se akorát stáhlo okýnko od toho skvostnýho auta a vykouknul David Jost.

O tom už sem taky něco v souvislosti s Tokio Hotel slyšela. Navíc díky Julii dokonce i vim, jak ten člověk vypadá, takže sem ho bez problémů okamžitě poznala.

Nastoupili sme si s Billem do auta, Rodney nám zamával a jeli sme.
"Já sem David Jost," představil se David.
"Jo, já vim. Já sem Alice Sandersová," odpověděla sem.

Zbytek cesty už sme nikdo neprohodili jediný slovo. Užívala sem si pocitu, že sedim v naprosto luxusním autě, protože si to už budu užívat jenom dneska a tim to končí.

>>||<<

"Vítám vás! Já jsem Sarah a budu vás dneska zpovídat pro Yam. Všichni přece potřebují vědět nejžhavější novinky ze světa showbyznysu jako první!" uvítala nás ženská na střeše nějaký budovy, na kterou sme museli pro lepší efekt rozhovoru a hlavně fotek vylézt.

Na střeše byl připravenej gauč, na kterej sem se bez rozmejšlení uvelebila a čekala sem, co bude dál.
Vzhledem k tomu, že sem vůči Billovi dneska už dvakrát projevila lítost (za prvý, když se dozvěděl o článku v BRAVU a za druhý, když sem zjistili, že ho moje nahota tak strašně vykolejila), začínala sem mít tak trochu obavy, jestli se můj postoj k Billovi nějakým způsobem nezměnil. Teď sem měla možnost ty obavy přebít tim, že z něj před celým německem udělám idiota. I když to znamená udělat idiota především ze sebe.

"Tak jak dlouho už spolu vlastně jste?" zeptala se nás Sarah na první otázku.
"Asi 3 měsíce," ozval se okamžitě Bill, kterej seděl vedle mě a držel mě za ruku. Jeho vlastní ruka se neuvěřitelně klepala.
"Přesněji řečeno: 3 měsíce, 5 dní, 8 hodin a… moment… 32 minut," opravila sem svýho 'kluka' a věnovala sem mu 'láskyplnej' pohled. V tu chvíli mi Billisko málem rozdrtilo ruku.
Redaktorka se na mě podívala, jako bych snad byla blázen, nebo co. "Aha… No… ehm… vypadá to, že mezi vládne menší napětí. Neděje se něco?"
"Napětí? Jaký napětí? Žádný napětí. Všechno je pohodě!" odrecitoval Bill, jako by to měl předem připravený a zatvářil se šíleně přiškrceně.

I přes to, že sem chtěla plácnout nějakou kravinu, tohle totálně zabilo situaci a došla sem k závěru, že touhle přehnaně rychlou odpovědí si Bill pochybnosti zařídil sám. Mimo to mi celou dobu drtil ruku, čehož už si všimla i redaktorka, takže trochu znervózněla.
"Noo…a…a kdy… kdy ste to plánovali říct světu?" zeptala se.
"No my…" nedořekl Bill, protože sem ho přerušila.
"Tak samozřejmě, že sme to nikomu řikat nechtěli. Co je komu do toho?! Ale ty zasraný paparazzi sou prostě všude, no," odpověděla sem.
"Ach tak…" Reportérka mi věnovala nervózní úsměv a následujících deset minut se věnovala Billovi.

Šíleně mě iritoval její xicht. Její úsměv vyloženě pobízel k tomu, abych do něj šlápla, jak byl strašně umělej a nepřirozenej. Navíc z týhle ženský jednou budou kostičky do lega, jak je očividný, že je celá z plastu.

Snažila sem se udržet si před očima představu, jak Billa shazuju ze střechy, jenom abych se zbavila pocitu, že mě ten kluk začíná nějak přitahovat. Ovšem z mýho rozjímání mě vyrušila Sarah.
"Tak a teď pár otázeček na Alice," usmála se.

Kop! Kop!! KOOOOP!!!
Docela jasně sem se viděla, jak jí stojim v úsměvu.

"Kolik vám vlastně je?"
"Je mi 17. Myslím…" odpověděla sem zamyšleně.
"Eh… a co byste nám o sobě ještě řekla?"
V tu chvíli mi Bill začal ruku snad už odšťavňovat.
"No… tákže… jelikož máma strašně pila a otec je několikanásobnej vrah, tak sem žila v děcáku. Moji nynější rodiče mě adoptovali, když mi bylo 10. Byla sem dvakrát v polepšovně a jednou v pasťáků za výtržnictví a konzumaci alkoholu. Už 4 roky žiju aktivním sexuálním životem, velikost podprsenky je…"
"Tak myslím, že to nám bude stačit. Děkujeme za rozhovor a zas někdy, nashle!" přerušila mě Sarah. Sbalila si serepetičky a doslova zdrhla z tý střechy.

Fotograf Yamu tam po nás ještě chtěl pár póz a třešničkou na dortě byla žádost, jestli bysme se nemohli začít líbat, aby to mohl nafotit.
"No… víte… mě nějak zlobí ten piercing v jazyku, takže bych to radši neriskoval…" pokoušel se vymluvit Bill. Nicméně marně…
"A to se jako normálně nelíbáte ani v soukromym životě?" zeptal se provokativně ten fotograf, přičemž nám oběma s Billem spadla čelist na zem. Je totiž upřímně pravda, že by bylo dost divný, kdybychom se jakožto pár nelíbali. Přitom tohle bylo celou tu dobu to poslední, co by mě vůbec napadlo.
Opatrně a velmi pomalu sme se k sobě teda začali přibližovat a nakonec sme se vážně políbili.
Upřímně řečeno, ačkoliv to mě osobně nijak extra netěší, musim říct, že mě snad i mrzelo, že to skončilo.

Fotograf nám poděkoval, rozloučil se a odešel.

V tu chvíli sme od sebe s Billem odskočili a já si šla provizorně odflusnout, aby se neřeklo.
Bill tam stál pořád na stejnym místě, prsty měl položený na rtech a zaraženě zíral kamsi.
"Nečum a pojď!" táhla sem ho dolů ze střechy.

Ať sem měla sebelepší náladu z toho, jak se mi hezky podařilo ztrapnit Billa před národem, tohle mi tu náladu snížilo na absolutní minimum. Ten chlap. Ten stupidní chlap nás donutil líbat se! Ne… to nebylo líbání jako takový… do toho člověk totiž musí vložit trochu citu, aby to bylo líbání. Tohle bylo jenom bezvýznamný vykousnutí. Nic víc.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama