Dement, nebo hezkej kluk? 2 - Úvod

31. prosince 2013 v 13:46 | Morbid_Curiosity |  Dement, nebo hezkej kluk? 2

Tak a je to tady…
Trvalo to dlouho a nikdo - včetně mě - nečekal, že se to vůbec někdy stane, ale stalo se to.
Já skutečně začínám psát v pořadí už druhou sérii fan fiction Dement nebo hezkej kluk? :D
Známe mě, takže kdo ví jak dlouho mi to vydrží a bůhví kdy to dokončím, jestli to vůbec dokončím… O:) nicméně teď mě to chytlo tak bych s tim měla hodně rychle něco udělat, než to zase přejde :D
Opět to bude psaný "mojí" češtinou a "mym" stylem psaní, takže si výhrady vůči spisovnosti a reálnosti případu nechte prosím pro sebe. On už vlastně samotnej fakt, že by se jakákoliv z FF na TH téma mohla někdy stát je asbolutně nereálnej, to víme všichni, ale proč si prostě dál nesnít a nevykašlat se na předsudky? :)



"Vstávej semínko holalááá!"
"Přestaň zpívat nebo ti narvu do-někam to, co z toho semínka vyroste…" houknu otráveně na Toma, kterej se už ze zvyku raději urychleně schoval za dveře, protože většina jeho pokusů vzbudit mě schválně falešně zpívanou písničku končí tak, že po něm hodím absolutně čímkoliv, co mám zrovna po ruce. Posledně to byl takovej ten poctivej kovovej budík, kterej mu na čele na dva dny způsobil otlačeniny ve tvaru dvou a půl vrtulek. Vizážistky pak při focení vyplňovaly silikonem a přebarvovaly make-upem, aby to nebylo tak vidět.

>>||<<

Neřekla bych, že se toho za ten rok a půl změnilo až tak moc.
Po tom, co sme s klukama řádně oslavili mě jakožto "novýho člena kapely" jsme se ráno probudili v hotelu aniž bychom věděli, jak sme se tam vůbec dostali. Dalo by se říct, že to byla velmi poctivá oslava, protože to, co sme se pak dozvěděli od ostatních míň společensky unavených účastníků oslavy o tom, co sme dělali, by se vám nesnilo ani v tom nejhorším snu.
Ukázalo se, že jak moje, tak i Tomovo upozornění na to, že se ještě neznáme, nabylo oprávnění hned na již zmíněný oslavě. Nutno podotknout, že přes to, že oni sou na mě čtyři a zjištěný informace si vzájemně předávaj, pořád se divěj mym výstřelkům víc, než já jejich.
Za celou tu dobu sme stihli obcestovat snad půl světa a stihli sme potkat s ohromnou spoustou známých i neznámých, ale stejně úžasných osobností . Já sem se seznámila s rodičema všech členů bandu a rodiče dvojčat si mě oblíbili ještě dřív, než mě vůbec poznali. Okamžitě mě přijali jako člena rodiny a samozřejmě, že když není do čeho píchnout, tak tam i spim. Bill mi velmi neochotně uvolnil téměř polovinu svého pokoje pro moje věci, takže bydlím s ním.
Samozřejmě, že mezi mnou a Billem ale i mezi ostatníma členama kapely došlo k pár hádkám, který se ovšem ale většinou vyřešily ještě dřív, než k nim vlastně stihlo dojít. Ovšem mezi mnou a Julií to zůstalo na mrtvym bodě. Kdykoliv jí volám, tak mi nezvedá telefony a na vzkazy z hlasovky nebo na mailu neodpovídá.
Co se stalo s rodičema sem se doteď nedozvěděla. V televizi sem viděla reportáž o tom, že firma, ve který táta pracuje, je pod přísným dohledem federálů nebo co a něco strašně vážnýho ohledně peněz se tam řeší. Ale vzhledem k tomu, že sem vcelku oprávněně stále ještě naštvaná za to, že mě vyhodili z domu v podstatě na ulici a prostě mi oznámili, že mi poslali nějaký peníze na účet ale dál se o sebe mám starat sama, sem reportáži nevěnovala větší pozornost. Rodinu sem si našla jinou a lepší.
Když se to tak kol a kolem vezme, tak sem vlastně asi nejšťastnější člověk na světě, nic mi nechybí a zvykla sem si na svůj novej život velmi rychle a velmi snadno. A taková malá perla na konec: samozřejmě, že je všeobecně známý, že sme s Billem pár, ale nemohla sem prostě nasednou na vlak Tokio Hotel a nechat se jen tak unášet bez vlastního zapřičinění, takže sem oficiálně jejich osobní módní návrhářka! Je to zároveň i můj způsob obživy. Na peníze od rodičů sem totiž ani nešáhla a zezačátku sem si půjčila od kluků, než sme vymysleli tuhle práci. Všechny půjčený prachy sem pak klukům i přes všechny kecy, který měli, vrátila a založila sem si novej účet, na kterej si nechávám posílat výplatu.
Zkrátka a dobře, lepší už to ani bejt nemůže! Ale všechno krásný jednou končí, a tak stále čekám na nějakou katastrofu, která to celý zničí, nebo minimálně znepříjemní.

>>||<<



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama