Dement, nebo hezkej kluk? - 2. Kapitola

31. prosince 2013 v 13:20 | Morbid_Curiosity |  Dement, nebo hezkej kluk?

Chvíli sem se válela v posteli, čuměla sem do stropu a poslouchala Billovy kecy, který se pořád ozývaly z obýváku, než sem si uvědomila, že vlastně ještě nemám vybaleno. Došla sem si teda do chodby pro kufry a jen, co sem s nima dojela do ložnice, někdo zaklepal. To poslíčci konečně Billovi přivezli jeho asi 150 zavazadel.
"Kde ste byli tak dlouho s tim?! Já si to projdu a jestli tam bude chybět byť jenom sponka do vlasů, nechám vás pověsit až zčernáte!" ječel Bill na ty tři, který se tvářili krajně vyděšeně.
"Nezlobte se na něj, on se jenom teďka hodně zajímá o středověk, kde lidi věšeli 'až zčernali', a není z toho ve svý kůži… Děkujeme, nashle," vyprovodila sem poslíčky pryč a zavřela dveře. "Pověsit? Kde to žiješ, člověče?"



Vrátila sem se zpátky do ložnice a Billa sem nechala stát v chodbě s otazníkama v očích. Je to hovado a nezaslouží si nic jinýho, než pověšení. Nechám ho, aby se oběsil sám na svý demenci. On teprve pozná, KDO je tady vlastně pánem.
Naskládala sem si věci z kufrů do poloviny skříně s tím, že druhou půlku nechám Julii. Než sem ovšem stačila skříň po hodině uklízení zavřít, vetřel se tam Bill a začal si přeměřovat volný místo ve skříni.
"Tohle si posuň támhle a trička s dlouhym rukávem, s krátkym a tílka můžeš mít klidně na sobě, stejně tak kraťasy a džíny…" začal mi organizovat věci.
Zabouchla sem dveře od skříně a stoupla si před ní. "No to si snad ze mě fakt děláš prdel! Úplně zapomeň na to, že bych já svoje věci nějak začala diskriminovat co se prostoru týče jenom proto, že ty to chceš. Tohle se VY LU ČU JE!"
"JÁ potřebuju víc místa, sakra! Mám víc věcí!"
"No tak si je nějak smrskni nebo poskládej na terasu, tam máš místa dost!"
"Na terasu? No ty ses snad zbláznila!"
"Tak mě neotravuj! Trvalo mi hodinu, než sem ty věci uklidila tak, aby tam aspoň ta polovina skříně pro Julii zůstala a ty mi to začneš přeorganizovávat? No zapomeň."
"Absolutně netušim, kdo je Julie, ale jestli mi tu okamžitě neuděláš víc místa, tak…tak…"
"Tak co?"
"Tak ještě nevim ,ale vymyslim to!"
"Jo… tak to jdi vymyslet do obýváku, já jdu spát. Mám tě plný zuby."
"Umři ve spánku!!!" zařval Bill a třísknul za sebou dveřma od ložnice.
"Jestli tady někdo umře, budeš to ty a ve spánku to rozhodně nebude, to mi věř…" řekla sem si nasraně pro sebe a převlíkla sem se do spacího.

Chvíli sem ještě čuměla do stropu přemejšla sem nad pravděpodobností celý týhle scenérie. Tohle se neděje. Mám noční můru. Hodně špatnou noční můru. Teď jakože usnu, ráno se doopravdy probudím a budu v letadle s obličejem přimáčklym na okýnku a na bradě budu mít otlačenej pás.

>>||<<

"Hele vezmi si na sebe něco normálního! Co kdyby někdo šmíroval na terase?!" zařve na mě mrzutě Bill, když se ráno vyhrabu z postele a mířim si to téměř poslepu do kuchyně. "Kdyby tě někdo viděl v mym pokoji téměř polonahou, tak by to byla katastrofa!"
"Stop! Za prvý absolutně nechápu, co ti na tílku a kraťasech přijde polonahýho a za druhý ty seš tu nocležník. Tenhle pokoj je můj a bude můj i kdyby ses chtěl stavět na hlavu," zchladila sem ho a šla sem si pro džus. "Mimochodem chceš-li se zbavit ohrožení, že tě někdo obviní z toho, že máš holku, mile ráda tě odsud vykopu a klidně ti pomůžu i s kufrem," dodala sem při cestě zpátky do ložnice a přehnaně mile sem se na něj usmála.

To nám ten den krásně začíná. Ještě nejsem vzhůru ani deset minut, ale už sem mi podařilo toho Kaulitzovic rozmazlenýho fakana nasrat. Sluníčko svítí, ptáci v týhle vejšce už letěj zobákama dolů a na obloze není jedinýho mráčku. Co víc si přát? Jedna věc by se tu našla: nasrat Billa ještě víc. Ani bych nečekala, jak moc mě to bude bavit!
Pomalu ale jistě sem začínala mít správně destruktivní náladu a měla sem sto chutí udělat pořádnej bordel. I za cenu, že si to pak třeba budu muset uklidit, mi to stoprocentně stálo. Co víc, ten malej hajzlík si včera svoje kurfy nechal u mě v ložnici. Ani nevím, kdy a jestli vůbec se v tom případě byl převlíknout do spacího. I když vlastně on na sobě měl jenom boxerky, jak sem tak stihla postřehnout. No to je fuk. Tak jako tak měl kolem svejch pěti kufrů rozházený oblečení. Co mu k tomu třeba něco málo přidat?

Otevřela sem skříň dokořán a přemejšlela sem, co si dneska vezmu na sebe. K mýmu úžasnýmu štěstí sem měla všechny věci, který sem si chtěla vzít, úplně vespod všech hromádek. Začala sem teda všechny věci z danejch hromádek vyhazovat ven ze skříně kamsi za sebe a po třech minutách už viselo jedno moje tričko i přes dveře na druhym konci ložnice.
"Ááá tady to je!" zvolala sem, když sem se oblečením probojovala až k tričku s morbidním králíkem, ke kraťasům a k mikině.
Z obýváku se ozvaly kroky a pak Billovo hlasitý heknutí mezi dveřmi. To byl signál, abych si začala hledat i spodní prádlo.
Jedno za druhym sem začala vyhazovat ze šuplíku, než sem si vybrala kalhotky, ponožky a podprsenku. Nakonec sem se rozzářeně otočila a držela svoje oblíbený kalhotky před sebou. "Tohle sem hledala!"
Bill si akorát sundaval jednu mojí podprsenku z ramena a hodil mi ji na postel. "A tohle je jako co?!" ukázala kolem sebe.
"Tomu se říká oblečení, víš. Lidi si to obvykle oblíkaj, aby nemuseli po světě chodit jenom v boxerkách," poukázala sem na Billův aktuální model.
"Ha-ha-ha, strašně vtipný. A jako uklízet to bude kdo?"
"Co já vim…"
Bill se otočil ke svým kufrům a chvíli tápal pohledem, než mu došlo, že jsou zaházený mym oblečením. "No tak tohle jako ne!"
"Copak?"
"Copak? Ty se ptáš COPAK?! Podívej se, kde mám kufry!" začal zas vyvádět ten černovlasej zpěváček.
Joo tohle se mi zase povedlo. Zase mu na čele naskočila ta žíla a je rudej vzteky. Jsem prostě dobrá. Alice, já tě miluju!
"No tak zřejmě tam, kde sis je včera odložil," odpověděla sem, jakože je to samozřejmá věc. "Hele měl sis ty věci vzít k sobě. To, žes mi tady svýma věcma udělal bordel, je tvůj problém. Jestli si chceš na sebe něco oblíknout, budeš si svoje věci mezi těma mejma asi muset najít. Tak šťastnej lov, já jdu do sprchy." A než sem stihla zavřít dveře do koupelny, slyšela sem tlumenej řev. To se nám asi Billísek ventiloval rozčílení do polštáře. Do MÝHO polštáře, řekla bych tak na 150%.

Asi po půl hodině sem vylezla z koupelny a šla rovnou do ložnice podívat se, co ten inteligent vymyslel s těma věcma. Je docela štígro, že tenhle člověk nemá tak dokonalý myšlení, jako já, tudíž mi nemohl nic provést na oplátku.
V pokoji bylo parádně uklizeno. Všechny moje věci byly naskládaný ve skříni, přesně tak, jak tam byly předtím. Bill mi akorát uklízel poslední úhledně složený tričko.
Stála se ve dveřích a zírala s otevřenou hubou. Tohle by mě nenapadlo ani v nejhorším snu. Bill Kaulitz mi uklidil věci. Zřejmě má chlapec ale černý svědomí, protože když se otočil a zjistil, že tam sem, nehorázně se leknul a zpod trička mu při tom záškubu vypadlo cosi černýho, v čem sem okamžitě poznala svoje tanga. Jediný tanga, který sem vlastnila a on je měl pod tričkem? Tady něco nehraje.
Bill okamžitě zrudnul a začal neohrabaně sbírat tanga ze země. Jakmile se narovnal zpátky, vytrhla sem mu je z ruky a věnovala sem mu nechápavej pohled.
"Já…jenom…to…no…" koktal.
"Ty jenom to co?! Nevypadalo by náhodou divně, kdyby někdo šmíroval za oknem a viděl tě v pokoji s holkou a ještě k tomu, jak držíš v ruce její tanga?"
"Vrať mi to, nebo veřejně prohlásím, že si mě unesla a znásilnila! Mimochodem ty tady taky lítáš jenom ve spodním a moje slova sis vážně nevzala k srdci," ohradil se.
"He…cože?! To nesmyslíš vážně! Nemyslíš vážně ani jednu větu! Jestli… jestli… něco takovýho prohlásíš, tak to obrátim proti tobě a navíc… prohlásim že…že… že mi kradeš oblečení a seš fetišista!" naprosto zoufale sem se snažila vymyslet cokoliv, protože tohle byla podpásovka.
Bill mi vytrhnul tanga z ruky a letěl do koupelny. "Fajn!" zavolal ještě.

Fajn? Řekl FAJN?!

"Fájn! Nech si ty tanga!"
"Vítězství!" ozvalo se zpoza dveří od koupelny.
"Na to zapomeň, tohle byla jedna bitva z milionu a několik sem jich už vyhrála já! Válka neskončila!" zařvala sem na dveře od koupelny a nasraně sem odkráčela do ložnice.
Když sem on může hrabat v mejch věcech, proč bych si já nemohla prohlídnout ty jeho? Sklonila sem se teda k jeho zavazadlům a začala se v nich přehrabovat. Našla sem tam nějaký černý tričko s červenou lebkou, nějakýma ornamentama a nápisem. "To si nechám!"
Navlíkla sem na sebe tričko, který mi bylo akorát a pochodovala sem před dveřma od koupelny. "To si tam ty tanga zkoušíš, nebo co?"
V tu chvíli se dveře od koupelny otevřely a vyšel byl s ručníkem kolem pasu a tanga měl namotaný na ruce se zřejmym předpokladem, že takhle je má pojištěný a nemůžu mu je vzít. Ovšem vítěznej úsměv ho opustil hned, jak zjistil, že na sobě mám jeho triko.
"Ne! To je moje oblíbený!" řekl zoufale.
"Tak mi vrať ty tanga."
"Zapomeň."
"Fajn, smůla no. Mám to ale krásný nový tričko, že jo?" usmála sem se škodolibě a šla zpátky do ložnice dooblíknout se konečně. Nicméně hlavou mi pořád vrtalo, co s těma tangama chce probůh dělat? Chce je dát jako dárek k narozeninám svýmu nadrženýmu dvojčeti, nebo je hodlá nosit sám, nebo co jako?
Než sem stihla vyvodit nějakej smysluplnej závěr, skočil mi na záda Bill a svalil mě na postel.
"Vrať mi to tričko!!!"
V tom někdo zaklepe, a tak shodim Billa, kterýmu zatim stihnul ručník sklouznout téměř 'až', na zem a letim ke dveřím. Jenže ten terorista mi byl v patách a málem mě na tom tričku uškrtil. Chvíli sme bojovali o to, kdo otevře, až sme nakonec prakticky omylem otevřeli oba najednou.
Ve dveřích stál Rodney se zvláštním úsměvem na rtech, kterej se při pohledu na nás dva s Billem ještě víc roztáhnul. Kdyby ten člověk neměl uši, asi by se mu odklopila hlava.
"To je skvělý, že jste se takhle skamarádili!" zvolal.
"Skamarádili? Ste blázen, člověče?!" zeptala sem se nevěřícně a odstrčila sem Billa ze dveří.
"No koukám, že ty máš jeho tričko, on drží v ruce cosi, co vypadá buď jako sexuální pomůcka nebo nějaká část tvého oblečení…"
"On mi to ukradl!" - "Ona mi to ukradla!" zařvali sme s Billem ve stejnou chvíli.
"No ať už je to jakkoliv, neměli byste to dávat tolik najevo hned takhle na začátku," řekl Rodney a podal mi BRAVO, na jehož titulní stránce byla fotka mě a Billa ze včerejška, jak stojíme ve dveřích pokoje.
Než sem stihla cokoliv říct, Rodney byl tatam a zavřel za sebou dveře.
S Billem sme oba nevěřícně zírali na titulní stránku BRAVA, na který bylo obrovskym písmem napsaný: "Jaké má frontman kapely Tokio Hotel plány do budoucna? Kdo je neznámá dívka, která s ním sdílí hotelový pokoj? Bravo zná odpovědi!"
Bill mi bravíčko zabavil a začetl se do článku a s každým řádkem měl zoufalejší a zoufalejší výraz. Nepotřebovala sem to číst, neb každou chvíli zopakoval některou ze zmíněných frází a navíc mi bylo absolutně jasný, o čem to asi tak bude.
Když článek dočetl, hodil časákem na zem a schoval si obličej do dlaní. "To je v prdeli…"
"No to je." Výjimečně sem musela souhlasit, protože tohle vážně BYLO V PRDELI.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama