Včera

16. července 2011 v 12:01 | Morbid_Curiosity

Vzhledem k tomu, že v podstatě nevím, kam s těmahle úkolama z Hogu, který ovšem maj lehce HP tématiku, tak to prostě budu dávat k HP. On se svět nezblázní...

No... tohle je - jak jinak - z Hog soutěže. Ta soutěž se mi fakt líbila a hodně mě bavila, protože v ní lo o přídavný jména. Napsat příběh, kde by se postupně střídaly přídavný jména a šly by abecedně. Jestli ste moje vysvětlení nepochopili, což bych pochopila zase já, protože neumim vysvětlovat, tak čtěte dál a možná vám to docvakne x)

Včera…
  1. byl velmi abnormálně normální podzimní den, až by to nejednoho vyděsilo.
  2. Báječné probuzení do prosluněného rána
  3. zkazily celsiovy stupně na teploměru za oknem.
  4. Ukazovaly jen čtyři, pro člověka téměř destruktivní, studené stupně.
  5. Ještě v županu jsem tedy vyrazila do společenské místnosti prozkoumat počet houfujících se studentů a zvážit tak eventuelní možnost vrátit se do postele a ještě chvíli se tvářit,
  6. že jsem ten fascinující pohled z okna na jezero, po kterém tančily sluneční paprsky, zaspala.
  7. Skoro by se až dalo říct, jak jsem geniální, když se mi podařilo nahlédnout do společenské místnosti, dokonce si přečíst i novinky na nástěnce, a nikdo mě při tom neviděl.
  8. Byla jsem už na cestě zpátky do pokoje s tím, že se ještě na chvilku zavrtám do té hřejivé deky, co jsem dostala minulý rok k Vánocům od maminky, když jsem zjistila, že před vstupem na schodiště stojí naše prefektka a vybírá příspěvky do jedné kolejní soutěže.
  9. Já samozřejmě ještě svůj příspěvek nevypracovala a tak jsem to musela vzít oklikou přes chráněné území ne zrovna příjemných třeťáků.
  10. Samozřejmě jsem se nevyhnula jejich idiotským poznámkám na mou osobu a tím pádem mé utajení uteklo někam do kouta a tam se schovalo.
  11. Když se mi konečně podařilo probojovat se zpět do svého pokoje, bylo naprosto jasné, že zpátky do postele už se asi nevrátím, a tak jsem se tedy alespoň zkulturnila a šla jsem si své už tak absolutně normální nevydařené ráno obohatit jasmínovým čajem.
  12. Velká síň byla jako obvykle přeplněná kecajícími studenty, sovy se předháněly, která dřív doručí poštu svému pánovi či paní a celou scenérii doprovázely nejrůznější vůně čerstvé snídaně.
  13. Zasedla jsem ke stolu vedle Lessien, která si právě ladnými pohyby hůlkou natáčela vlasy tak, jak to dělá každé ráno.
  14. Připravovala se tím tak na možné setkání s jejím školním idolem z Havraspáru, jehož jméno mi ovšem dodnes není známo, a tak je to její tajemný pan "X", který by popravdě řečeno opravdu stál za hřích.
  15. Bylo půl deváté a tak, jak to bývá každý den v tuto dobu, se ve Velké síni objevil i sám náš lehce narcisní pan ředitel.
  16. Lessien si opět nenechala ujít poznámku na jeho - dle jejího názoru - příšerně dlouhé vousy a nevkusnou gumičku, kterou má svůj obdivuhodný vous stažen.
  17. Přesně v 8:42 si ke zmijozelskému přímo naproti mně usedl ten kluk, jehož jméno mi sice ještě nebylo známo, ovšem jeho psychedelické pohledy mrazí ještě půl hodiny poté, co se tato osoba vytratí z mé blízkosti.
  18. Opravdu jsem se přestala bezpodnětně oklepávat až pětačtyřicet minut od jeho razantního příchodu do Velké síně, když jsem se byla na školních pozemcích porozhlédnout po té podzimní různobarevnosti, jak to dělám každý normální podzimní den.
  19. Zbytek dne jsem tak, jako obvykle, trávila buď ve společenské místnosti u okna nebo jsem venku zkoumala velmi zajímavé skalní útvary poblíž Zakázaného lesa.
  20. Občas jsem se taktickým zákrokem zbavila obtížných prváčků, kteří se pořád vyptávali, proč tak zírám na tu skálu, nebo jsem chytala padající Lessien, když kolem zrovna procházel její tajemný pan "X".
  21. Určitým způsobem to byl příjemně strávený podzimní den, ovšem příjemně strávený absolutně normální a stereotypní podzimní den, takže nic, co by stálo za řeč.
  22. Příjemně strávený stereotypní podzimní den si zaslouží stereotypní zakončení, kterým bylo večerní hodování ve Velké síni, kterého se, tak jako normálně, účastnila celá škola.
  23. Prvňáci se opět přejedli k prasknutí a pak skučeli, že je bolí břicho, Samuelova parta stejně, jako každý podzimní večer, flirtovala s páťačkama a Williho večeře zase skončila na Sheilyným hábitu.
  24. Marcus, prvák, který mi byl svěřen hlídání, vše sledoval s nechutí a odporem, tak jak to díky svému xenofobnímu přístupu dělá pokaždé, když se mu něco nezdá.
  25. V duchu jsem se musela smát, protože bych totiž mohla úplně klidně napsat události zítřejšího dne a od toho dnešního by se lišil jen datem a yardovou výměrou nekonečna tohohle stereotypu.
  26. Další podzimní den končí a zpívá tu stejnou závěrečnou ukolébavku: "Zas přijde den a ty uvěříš, že tohle byl jen sen…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ronnie | Web | 30. srpna 2011 v 8:21 | Reagovat

Páni!!! To je úžasný!! :-) Moc se mi to líbí!

2 Morbid_Curiosity | 2. října 2011 v 23:01 | Reagovat

Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama