Memories...

14. listopadu 2009 v 16:53 | Morbid_Curiosity |  zpovědníček
Je o mně všeobecně známý, že hrozně žiju minulostí...

Co je a co bude mi většinou tak nějak proklouzává mezi prstama...

Přítomnost sice vnímám, ale trvá mi, než se do ní dostanu dost dlouho. Nedokážu se s věma vyrovnat hned... okamžitě... Nejde to.

A budoucnost? Ta je mi ve svý podstatě zatim dost volná. Neplánuju. Nemůžu. Nikdy mi to nevyjde. Nevycházelo, nevychází a vycházet nebude. Co se má stát ať se stane.

Ale v minulosti zůstávám nejradši. Jsou tam ty nejkrásnější a nejhorší zážitky, lidi, věci... Jsou tam vzpomínky a těch já si na životě cením snad ze všeho nejvíc. Vzpomínek. Nikdo vám je nemůže vzít. Ať už se stane cokoliv, někde tam uvnitř pořád jsou, musíte je jenom najít.

Jak jsem tak dneska projížděla svoje starý blogy, vzpomněla sem si na starý pocity, na starý "eSBéčka", na svůj starej ještě příšernější vzhled :D, na svoje starý záliby a úchylky. Na svoje starý já.

Přijde mi neuvěřitelný, kolikrát jsem se dokázala tak strašně změnit a nechci si ani představit, kolikrát se ještě změním.

Jako malá/menší/trošičku větš sem lítala před barákem, za barákem a na němečáku se sousedkama, který mě teď ze srdce nenáviděj a já netušim proč... ale byli sme ta nejlepší parta prostě...

Jak sem se na němečáku učila výmik, abych zaperlila na těláku a pak sem toho uěmla ještě mnohem víc :D Dneska už bych neudělala nic z toho :D

Když se k nám přestěhovala Alenka... jenom na půl roku ale byl to snad nejkrásnější půl rok... ona je jeden z nejlepších lidí, který sem vůbec kdy poznala. Dennodenně sme byly spolu venku, zpívaly sme si pomádu, cvičily si taneční sestavu, psaly recepty a Witch, vyměňovaly nálepky... a pak se odstěhovala a viděla jsem jí po bůhvíjak dlouhý době až někdy minulej rok...

Doba kdy sem poslouchala cokoliv se právě mihlo óčkem, dobra, kdy sem strašně ulítávala na Tokio Hotel... to bylo snad nejdelší období :D ale ráda na něj vzpomínám. Na Ewušku a naše skenování novýho Bravíčka hned jak vyšlo a následný slintání nad plakátama Billa... aww... a s Leničkou na tom koncertě? Jak sme si to tam užívali a brečeli štěstím... achjo :)

Když sem se segrou začala jezdit na Orion, kde sem ěmla nejlepší kámošku, která se pak vrátila ke svý původní nej kámošce - strašný krávě... Když sem tam měla svýho kluka, se kterym sem začala chodit na Valentýna... achjo xD nesnášim Valentýna...

Vzpomínám si, jak sme se poznali s láfkou... :D ro je strašně strašně dávno. Neuvěřitelně dávno. To už snad ani neni pravda :D nějaký 4 roky zpátky? :D jak ona jakožoto Blesková Cornelia měla ráda Witch a Harryho Pottera stejně jako já, jak sme obě nemocný trávili od rána do večera den na ICQ a kecali sme, jak sme se pak obě začali učit grafiku... :D tyjo láfko :-***

Matně už si vzpomenu na všechny ty lidi, který si mojí minulostí prošli, co všechno pro mě znamenali a neznamenali, udělali a neudělali. Vidím to jenom na základce... nejlepší kolektiv na konci devítky a teď? Málokdy si někdo vzpomene...
Ale na AVU, žabinec, květenu... na to si vzpomenout všichni xD prostě Báťa a jeho dongy pro Ewušku :D achjo :D nejvíc :D

A je to třeba teprve rok, co sem se vymanila ze sevření EMO úchylky. Neodsuzuju ho, miluju ten vzhled těch lidí, mám ráda TerezkuHell, ale jelikož se moje emoce měněj neuvěřitelně rychle, byla bych neustále černoduhový EMO a to by přestalo bavit mě i okolí :D A kdo mě z toho dostal? Míša.

Míša je kapitola sama pro sebe. Minulost. Přítomnost. Budoucnost - doufám... pevně v to doufám.
Patřil mezi kolektiv, ve kterym jsem doteď. Nedá se říct, že je to ten nejlepší kolektiv, jakej sem kdy měla. Ze základkou se to totiž dá docela dobře srovnávat. Dejme tomu, že byhc nějaký lidi vyloučila a nějaký lidi bych tam vrátila zpátky.
Vzpomínky na adapťák :D Jak se tam bavili téměř všichni se všema... kromě pár výjimek (nekomentuju to :D) a prostě všichni se snažili dělat si obrázek o ostatních... stejně je to dneska úplně jiný než to bylo a že ta sladká nevědomost byla fajn...
Prostě bublifuk a freedom...

Hog... moje další minulost a pohasínající přítomnost. Kolik lidí vídám? Kolik sem vídala? Dřív sem byla snad na každym srazu, letňák, Dlažební Kostka... a teď? Nevídám ani Brášku... občas láfku, píšu si se Svíťou, ale to je tak všechno... Monny už sem taky neviděla ani nepamatuju.
Chtělo by to letňák sakra... a na ten poslední sem nejela proč? Protože mám teď ten šílenej Nokiáckej krám, kterej začíná neuvěřitelně žrát prachy... :/

Kolik by toho chtěl člověk vrátit zpátky a prožít znova, kolik by toho vrátil a změnil, kolik by toho smazal...

I když bych ještě nedávno vracela čas hodně hodně daleko, teď bych to neudělala. Hodně mě ty chyby a krutost života naučily. Neuvěřitelně hodně.

Třeba že člověk má mluvit dřív, než je pozdě. Že by někdy měl držet hubu a krok. Že v nejlepším se má přestat. Že nikdy nic nebude jako to bejvalo a život prostě jde dál.

Uteklo to jako voda a mně UŽ je 16. Ani nevim jak... kdy... kde... proč... je to sice málo... 16... ale je to i hodně. Protože já vlastně nevim, kam ta doba zmizela. Kdybych si to měla porjít znova, mělo by mi bejt tak 10 možná.

Občas mívám takový vytržení, kdy mám naprosto nepopsatelnej pocit. Prostě si uvědomuju, jak je strašně zvláštní že existuju. Že existuju a vnímám, slyšim, mluvim, dejchám, jdu, zvednu ruku... cokoliv... v tu chvíli mi přijde jakoby se svět strašně zpomalil a pozoruju, jak ostatní bezstarostně klábosej a dělaj vylomeniny a kolikrát je tohle ani nenapadne. ŽE je strašně zvláštní, že já mám takový a makový pocity a oni je třeba nikdy neměli, nemaj, mít nebudou. Že maj zas úplně jiný pocity, který já si nikdy nezažila. Že sme každej strašně strašně jinej a přes to všechno strašně stejnej...

No ehm... moje myšlenkový pochody jsou občas vážně k nepochopení :/

Kdybych tu ěmla vykládat úplně všechno, co mám na srdci, mohla byhc tu bejt do zejtřka a blog.cz by mi pak oznámil, že mu nestačej znaky v článku, takže končím s tím, že vás tu teď zahrnu svýma vzpomínkama na Tokio Hotel, který sem zezačátku nemohla vystát, pak sem na nich byla asi rok a půl závislá a pak se to zas utlumilo... teď maj kluci nový CDčko a musim uznat, že některý písničky na nich sou fakt pěkný :) Takže to vezmu od začátku... od prvního CDčka, prvních písniček až do dneška :)

BTW. nikdo vás nenutí sem chodit, číst moje kecy, poslouchat moje odkazy. Je to můj blog, můj netovej život, moje vzpomínky. Proto si veškerý poznámky na TH účet nechte pro sebe ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama